I člověk odkázaný na dialýzu může dožít opravdu vysokého věku

Pan Kavalír je krásným příkladem, že se i člověk odkázaný na dialýzu může dožít opravdu vysokého věku. Své narozeniny oslavil jak v dialyzačním středisku v Praze 4 - Krči, tak v Domově pro seniory Háje, kde bydlí. O tom, jak se dožít tak vysokého věku, nám bohužel moc neprozradil, ale dokud byl svobodný, chodil každou sobotu na masáže a večer tancovat do Lucerna baru. Při setkání s ním z něj stále čiší pozitivní přístup k životu, přijmutí věcí, tak jak jsou, a neustálé hledání nových cest a výzev.

Zajímavá setkání a zaměstnání

Jako velký milník svého života považuje pan Kavalír to, že po škole pracoval jako prodavač a obsluhoval i prvního československého prezidenta – Tomáše G. Masaryka. Zatímco přes týden trávil čas v obchodě, o víkendech hrál na tzv. čajích v orchestru na saxofon a klarinet. Hraní se věnoval několik let, do začátku 2. světové války, poté už tuto aktivitu nemohl dále provádět.

Po válce byl vybrán, aby pracoval jako vedoucí úplně první samoobslužné prodejny v Praze, což byla v té době naprostá novinka. To si již na hraní v orchestru nemohl vyhradit dostatek času. Za svého života vystřídal i jiná zaměstnání – například pracoval v továrně na letadla, kde se zaměřoval na montáž křídel a podvozku. V 60 letech šel do důchodu, i přes to ho kamarád ještě zlákal na práci u České národní banky. Zde v rámci speciálního útvaru převážel peníze z a do trezorů, tiskáren a do zahraničí.

Rodina a život v domově pro seniory

Rodina pana Kavalíra je opravdu početná a on se může radovat i z pravnuka a pravnučky. Svoji ženu poznal v 5P, což byla kavárna s telefonem. U jednoho stolu seděla čtyři děvčata, což pana Kavalíra zaujalo. „U stolů byly telefony, tak jsem si stále dokola žádal jedno z děvčat o tanec, pak jsem jí doprovodil na tramvaj, a byl jsem s ní šedesát let,“ vzpomíná.

Ve svém stávajícím bydlišti, Domově pro seniory Háje, dělal mimo jiné důvěrníka – vždy se postaral o nově příchozí a snažil se je zapojit do kolektivu. Byl také členem sportovního a literárního kroužku a společně s ostatními členy napsali tři kroniky, které se zaměřují na vzpomínky a paměti z jejich osobních životů a života v domově pro seniory.

Na dialýze stále oblíbený

Personál krčského dialyzačního střediska o panu Kavalíru hovoří jen v dobrém a vypráví, že je stále velice společenský a pozitivní, o vše se zajímá, rád se hýbe, přijímá věci tak, jak jsou, a čelí novým výzvám, které mu život přináší. Snad toto je jeho recept na dlouhověkost a my se od něj můžeme leccos přiučit.