Peritoneální dialýza mi vrátila motivaci do života

Dialyzační léčba paní Danu nezastavila na cestě za jejími sny, začala se svým manželem podnikat a naplno se věnuje svým koníčkům, krásně zpívá a hraje na kytaru. Chronické onemocnění ledvin jí bylo diagnostikováno po dlouhodobém onemocnění diabetem. Projevila se u ní nejprve těhotenská cukrovka, když čekala své první dítě, a bohužel se nepodařilo nemoc vyléčit.

Z hemodialýzy na peritoneální dialýzu

Paní Dana začala docházet do dialyzačního střediska sítě Fresenius Medical Care před deseti měsíci, a již stihla vyzkoušela jak hemodialýzu, tak peritoneální dialýzu. Začala na hemodialýze, ale bylo jí hodně špatně, byla unavená a další dny po dialýze často proležela v posteli. Také musela mít nápich na krku, což jí bylo velice nepříjemné. Hlavně když chodila mezi lidi a do společnosti. Na základě těchto komplikací ji primářka střediska nabídla možnost domácí peritoneální dialýzy. Nejprve nevěděla, do čeho jde, ale díky problémům z hemodialýzy se změnou léčby souhlasila.

„Začátky byly náročné. Než se to člověk naučí, musí se napojovat alespoň 4x denně. Sestřička mi vysvětlila krok za krokem a hlavně zdůrazňovala, že nesmím na nic zapomenout. Dnes již všechno dělám automaticky. Večer si vše připravím, přes noc se dialyzuji, ráno se odpojím a funguji celý den,“ říká paní Dana, ze které je cítit velká spokojenost.

Po přechodu na peritoneální dialýzu má mnohem více energie a síly. Sama říká, že tak našla novou motivaci do života. Je velice nadšená, protože tráví většinu času doma, nemusí dojíždět na dialyzační středisko a ležet tam třikrát týdně pět hodin. I když se dialyzuje každý den, tak je to v pohodlí domova. Je vidět, že domácí dialýza paní Frisové skutečně prospívá.

Spousta energie do podnikání

Paní Frisová vyzařuje plno energie a elánu, bez těchto vlastností by však také společně s manželem nemohli podnikat: „Podnikáme od té doby, co se mi to stalo. Manžel hned zůstal doma, nastěhovali jsme se nového domu, koupili hospodu s krámkem a velkou zahradou.“ Obchod s potravinami mají otevřený sedm dní v týdnu. Poté, co jej zavřou, se přesunou do hospody a začíná jejich druhé podnikání. S jiskrou v oku nám paní Dana sděluje: „Toto mě opravdu baví – výběr sortimentu, objednávání zboží, papírování, sezení u počítače, telefonování, zařizování a organizování.“ V hospodě obsluhuje její manžel, ona si ráda povídá s hosty. Chvilku je u jednoho stolu a pak zase u druhého. Paní Dana prostě velice společenský člověk a je ráda mezi lidmi.

Splněný sen

Konečně se jim splnil sen. Vždy, když šli někam hrát, snili o tom mít svoji hospodu, kam by se sjížděli jejich společní přátele, společně hráli a zpívali. Zpěv a hraní na kytaru je jejím největším koníčkem. Zpívá již od dětství a na kytaru se naučila hrát v 15 letech a co víc, dokonce jezdila i na pěvecké soutěže. Při výchově svých dětí na hraní kytary trochu pozapomněla, ale poté se k tomu vrátila. Poznala nové lidi, kteří se rádi scházejí v hospodách a zvedají svým hraním náladu všem ostatním. Písničky od vody a táboráku ji chytly nejvíce, doteď se společně všichni scházejí 3–4krát měsíčně a jdou si zahrát. Hraní na kytaru a zpívání ji naplňuje celý život a cítí se při tom skutečně šťastná.