Příběh olympionika

Pan Jiří nás vítá před svým domem s jízdním kolem, oblečen ve sportovním úboru. „Byl jsem se projet na kole, abych se také trochu hýbal,“ pozdraví nás. Pořídíme několik fotografií a pan Jiří nás zve do dovnitř na šálek čaje. Zde musí být hned každému jasné, ke komu domů vstoupil. Na stěnách visí fotografie z mistrovství Evropy, osobní dopisy od sportovců, medaile a vše, co ke sportu patří.

Láska ke sportu již od dětství

Pan Jiří se narodil v roce 1946 na pražském Žižkově, první sportovní zkušenosti začal sbírat jen o kousek dále – na Vinohradech, kam se jeho rodina přestěhovala v jeho devíti letech. Rodiče viděli, že je zapálený do sportu, a tak se přes fotbal, hokej, tenis i gymnastiku dostal až k disciplíně trojskoku. Sesbíral velké množství titulů, desetkrát byl mistrem republiky, překonal tři československé rekordy, dostal se do finále na Mistrovství Evropy v atletice a zúčastnil se Letních olympijských her v Montrealu, kde skončil na krásném devátém místě.

„Byl jsem už nominován na olympiádu v Mnichově, ale zranil jsem se čtrnáct dní před začátkem a nikam jsem nejel,“ vzpomíná pan Jiří. Vrcholem kariéry se měly pro pana Vyčichla stát Letní olympijské hry v Montrealu v roce 1976, jenže tehdejší režim s ním na cestu nepustil jeho trenéra a Jiří se tak musel spoléhat sám na sebe. „Potřeboval jsem ho tam, aby mi pomohl s přípravou dle aktuálního stavu a výkonu. Byl jsem velmi dobře připraven fyzicky, ale nervy jsem měl na dranc,“ říká hořce pan Jiří a je přesvědčen, že kdyby s ním trenér mohl odcestovat, dostal by se do finále.

Konec sportovní kariéry

Poté jeho sportovní kariéra skončila, protože, jak sám říká, měl „opotřebované tělo“. Jelikož nebyl členem komunistické strany, přišel o místo trenéra a pracoval, kde se dalo. Vyzkoušel si povolání zelináře, závozníka, práci v továrně, i obchodníka s filtry do továrních komínů.  Až po roce 1989 se opět dostal ke svému milovanému sportu. Pracoval jako vedoucí a provozní nově otevřené atletické haly v pražské Stromovce. Halu vedl až do odchodu do důchodu.

Dialyzační léčba

V roce 2000 mu byla diagnostikována rakovina prostaty, ze které se vyléčil. Ale při té příležitosti objevili lékaři cysty na ledvinách. Od té doby se léčil v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích, kde jej asi po pěti letech docházení do nefrologické ambulance poslali na dialýzu. „Řekli mi tenkrát, že mám špatné výsledky a musím na dialýzu. Poslali mě na dialyzační středisko v pražské Krči, kde se mě ujal pan primář Petr Táborský. Ten mi řekl, že to se mnou není ještě tak zlé a bez dialýzy mě dokázal udržet dalších pět či šest let,“ vzpomíná pan Jiří a dodává: „Dokonce jsem byl na čekací listině na transplantaci, ale pak mi našli melanom a už jsem se procesu nemohl účastnit.“

Nyní dochází pan Jiří na dialýzu druhým rokem, a kromě úbytku váhy a občasných úzkostí, které se mu daří překonávat, si na léčbu již zvykl. „To víte, radost z dialýzy člověk nemá a někdy ho přepadnou chmury, ale jsem opravdu vděčný za každé nové ráno. Na středisku jsem spokojený, personál je milý, je tam čisto a můj osobní stav se mnou vždy detailně probere ošetřující lékař,“ konstatuje pan Jiří.

Přátelé na celý život

Pan Jiří se aktivně věnuje svým koníčkům, které souvisí s jeho životní láskou – sportem. Díky své kariéře sjezdil v době komunismu Evropu, mimo ni byl několikrát na Kubě a v Kanadě. Zamiloval se do Itálie a naučil se i trochu italsky. Dokonce mu někteří italští kamarádi zůstali do dnešních dní, za což je velmi rád. Jezdí za ním každý rok do Česka. „Chodíme do restaurace U labutě, kde jim moc chutná české plzeňské pivo,“ usmívá se pan Jiří.

Byl také velikým přítelem Dany a Emila Zátopkových, kamarádil se s Věrou Čáslavskou a s dalšími významnými sportovci. „Dana Zátopková mi, když likvidovala pozůstalost po Emilovy, darovala jeho pohár, který vyhrál v Bulharsku v roce 1946,“ dodává pan Jiří. Dlouhých 35 let byl pan Vyčichlo partnerem vítězky ve skoku vysokém z Olympijských her v Mexiku v roce 1968 Mileny Rezkové a má s ní syna Jiřího. Bohužel je její předčasné úmrtí v roce 2014 navždy rozdělilo. S ostatními olympioniky se pravidelně setkávají v Českém klubu olympioniků, kde si povídají o společných zážitcích.

Duše sportovce

Pan Jiří se rád setkává se svými sportovními přáteli, chodí do páry a jak jsme již zmínili, jezdí aktivně na kole. Za měsíc ujede v průměru obdivuhodných 5000 kilometrů. Pokud se konají v Praze, nevynechá pan Vyčichlo také závody v atletice.

Duše sportovce se prostě nezapře. Pan Vyčichlo nám na závěr ukazuje poháry a ceny, které kdy získal. Říká, že je vděčný, když ráno vstane a je při smyslech. Přeje svým spolu pacientům hodně štěstí, aby prospívali na dialýze a nepodávali se chmurám.